Březovský kroj dříve a dnes

        Svobodný pár, současný sváteční kroj.                      Manželský pár, rekonstrukce kroje z konce 19. století.                        Slavnostní – svatební kroj, současný.

Kroje v roce 1920                   

Ženský kroj                             Slavnostní – svatební kroj, rekonstrukce kroje kolem roku 1880.

Oblékal se jednodušeji než dnes. Starý kroj byl pohodlný na nošení i snadnější na údržbu. Oblékaly se tmavé punčocháče (většinou černé), obouvaly vysoké boty. Jako spodní prádlo se nosil rubáč s konopného plátna (v horní části  zdobený pás – opléčko – s červenomodrými pruhy). Rubáč byl delší než sukně, končil u horního lemu bot, takže nohy ženy zůstaly ukryty. Zadní černá sukně (šorec) byl v pase zdoben ruční výšivkou nebo kupovanou stuhou. Přední sukně se nosily kašmírové, mušelínové, tzv. harasky…. Rukávce měly na ramenou (príramky), vepředu (stánky) a krku (pripinák) s ruční křížkovou výšivkou. Na pripináku byla našita černá krajka. Vázání tureckého šátku bylo u svobodných jednoduché, zvané "na lipač", u vdaných "na záušnice".

Mladé ženy o svátcích a na svatbách nosívaly přední sukně bílé, zadní fěrtoch také bílý. Na hlavě věnec s drobnými voskovými květinami. Pripinák  na rukávcích bílý.

Pripinák byl dříve spojen s rukávci, okraj obojku lemovala černá krajka (původně byla černá krajka u vdaných i svobodných). Kolem 20. let 20. století se pripinák od rukávců oddělil a lem nahradila krajka bílá.

Děvčata  v 19. stol. nosívaly turecký šátek uvázaný obyčejně "na lipač", vdané ženy "na záušnice". U obou vázání oba cípy splývaly na záda (svobodné je měly schované pod šátkem). Počátkem 20. století se začal jeden cíp šátku skládat do pruhu a vedl se nad čelem po obvodu hlavy na druhou stranu, kde se v týle upevnil pod šátkem.

Obouvaly se krpce nebo vysoké černé boty s tvrdou holínkou byly zpočátku na nízkém podpatku, někdy s vlněnou modro-červenou bambulkou (tzv. kystě), vepředu na horním okraji. Později se obuv ustálila na holínkách bez podpatku.

Mužský kroj

Boty u mužů byly téměř stejné jako u žen. Ženy však měly vepředu na horním lemu vykrojené "srdéčko", muži lem rovný. Nohavice muži oblékaly tmavomodré s modrým šňůrováním vepředu, vzadu i po obou bočních stranách jako dnes. Někteří např., mlynáři oblékali nohavice bílé, stejného vzoru a modrého šňůrování jako bylo na nohavicích modrých. Na bocích se omotával dlouhý úzký hnědý řemenen s kovovým vybíjením. V polovině 19. stol. byly košile jednoduché bílé se stojáčkem u krku, i černě vyšívané na krku (obojku), nad lokty a manžetách rukávů. Počátkem 20. století se začaly nosit košile s vyšívaným hrudníkem – motiv květin, převážně růže. Vesta –  pruclek byl tmavomodrý, méně zdobený než dnes, vzorem tulipánů. Po obou stranách prucleku byly dvě řady stříbrných knoflíků. Nezapínal se, ani ničím nepřizdoboval. Na fotografii je vidět počátek přizdobování. Malý klobouk byl zdoben barevnými "húsenkami" (žinylkami).

Současný kroj

 Ženský kroj 

 Současný ženský kroj je ukázkou vylepšování a přizdobování starého kroje. Během desetiletí na něm proběhla větší změna než u kroje mužského. U rukávců přibylo vyšívání, krajky, sukně se zkrátily, přibyly spodnice, zvětšily se krajky prypináku,….

 Boty, vysoké holínky s vykrojeným srdíčkem, jsou jednou z mála součástí, které se více než desítky let nezměnily. Oblékají se černé punčocháče.

Konopný rubáč zanikl a ženy oblékají krátký plátěný, se dvěmi ramínky (dříve bylo jedno).

Spodnice se dávají dvě (někteří i tři), hodně škrobené. Uvazují se zezadu do předu.

Rukávce mají být jemně modřené (mnozí modří hodně, dokonce šijí z modrého plátna), obojek – pripinák se oddělil, vzniklo květinové vyšívání na kadrlích rukávců a našívá se široká krajka vyšívaná na batistu.

Šorec (dříve obepínal téměř celou postavu, dnes je téměř poloviční) i přední sukně jsou dlouhé po kolena (dříve hodně pod kolena). Sukně je většinou z červeno-zlatého brokátu, ale ženy oblékají i brokáty jinýchbarev, a také se nosí různobarevné vlněné-kašmírové sukně. Na spodním okraji a bocích přibyla bílá široká krajka, vyšívaná na tylu, v zadu je sukně od pasu dolů skládaná, lemovaná většinou světle modrou stuhou.

Přední sukni dozdobují široké tráčky (čtyři pruhy plátna všité do pasového pásku), lemované úzkou krajkou a stříbrnými flitry, vyšívané zeleně s našívanými bílými květy, ale nosí se i  celovyšívané s barevnými květy.

Pruclek je stejný jako mužský, ale bohatěji zdobený vzorem tulipánů, kolem kapes a spodního lemu.

Některé ženy po obvodu pasu omotávají tzv. opasák z široké kupované květované stuhy.

Rukávy rukávců mají být na lokti zavázány bílou stuhou (někdo nosí růžové, dokonce i modré). Bílá mašle se váže i na hrudi prucleku.

Celek kroje doplňuje turecký šátek.

Bohužel jen velmi málo dívek i žen šátek na hlavu uvazuje. Předešlá generace techniky vázání naučila pouze pár zájemců. Ženy, které umí v současnosti šátek vázat by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Navíc šátek ke kroji není u mnohých žen považován za nutný doplněk celku.

Vázání šátku je v současnosti trochu jiné než v letech 1920. Děvčata mají jednoduché vázání "na lipač", ženy vdané nejdříve vzadu na temeni vytvoří drdol, na hlavu uvazují plátěný čepec a nakonec turecký šátek uvázaný "na záušnice". U obou typů přibyl prvek se složeným cípem šátku, vedeným po obvodu nad čelem k týlu. U vdaných žen krajka čepce nikdy nevyčnívala, tento trend se začal vyskytovat kolem 70. let 20. století., ale bohužel u některých nositelek šátkůu přetrval do současnosti.

Mužský kroj

Za dlouhá desetiletí se mužský kroj změnil mnohem méně než ženský. Přibylo o něco více vyšívání a některé výzdobné prvky prucleku. Obohatilo se zdobení klobouku a změnilo vyšívání košile.

Boty bez podpatku s tvrdou holínkou jsou stejné jako ženské, pouze vepředu mají roný horní lem, na ženských je vykrojené srdíčko.

Tmavomodré soukené nohavice jsou zdobené modrým šňúrováním, které je větší a více zdobené než v minulosti, hlavní motiv vzoru je však zachován.

Obvod boků obepíná  tmavě hnědý  řemenem (vzadu překřížený)  s kovovým vybíjením – stříbrným či zlatým. Po pol. 20. stol. se začal nosit také řemen černý s bílým vybíjením.

Velmi jemně modřená nebo bílá košile s malým límečkem má dnes pestrobarevné ruční vyšívání na hrudi.

Pruclek se dvěma řadami stříbrných knoflíků, je méně vyšívaný kolem kapes i spodního lemu než u žen. Stonek s listy, který mají na spodním okraji vyšitý ženy je ve vynechán. Také zadní "pero" svazku tulipánů a srdce je střídmější než na prucleku ženském.

Na levé straně prucleku jsou na posledním horním knoflíku upevněny pestrobarevné úzké stuhy s délkou zhruba do pasu. Svobodní mládenci si jich několik přehazují přes rameno, ženatým majíí všechny viset dolů. V levé kapse je poskládaný bílý plátěný kapesník, v jednom rohu vyšívaný květinovým motivem, lemovaný plátěnou krajkou. Přední díly, zhruba ve výšce pasu, spojuje široká kupovaná květovaná stuha, která je opatřena knoflíkovými dírkami a je vodorovně zapnuta na čtyřech knoflících prucleku. Dříve se nosila stuha úzká a byla zapnutá na dvou knoflících. Bohužel se v současnosti začala vyskytovat ručně vyšívaná stuha lemovaná krajkou, která na pruclek nikdy nepatřila.

Malý černý soukený klobouk mají mládenci po obvodu omotaný úzkými pestrobarevnými saténovými stuhami, na levé straně je dozdoben drobnými umělými květy a dvěma "kosárky" z ocasních per bílého kohouta. Ženatí muži již kosárky do klobouku vkládat nemají.

Dětský kroj

Chlapecký je stejný jako mužský. Mnozí místo tmavomodrých nohavic se šňůrováním oblékají černé kalhoty a obouvají černé polobotky. Chlapci kroj nosí převážně k prvnímu svatému přijímání.

Dívčí kroj je stejný jako ženský, ale děvčata místo soukeného prucleku oblékají  kordulku z modrého brokátu. Vepředu a kolem spodního okraje je lemovaná kupovanou stuhou s motivem květin a dozdobena stříbrnými flitry. Dívky na nohy oblékají bílé silonky a obouvají bílé polobotky.

Kroj k prvnímu svatému přijímámí má  bílou brokátovou sukni, lemovanou bílou tylovou krajkou a vzadu bílý  fěrtoch, v pase zdobený kupovanou květinovou stuhou. Vlasy se zplétají do copu a na hlavu vkládá věneček z umělých květů, který je doplněn zeleným asparátem nebo myrtou. Oblékají se bílé silonky a obouvají bílé polobotky.

Kroj svatební:

Svatební kroj před rokem 1900:

Svatební kroj zanikl kolem roku 1900. Nevěsta i ženich v ruce při obřadu drželi rozmarýn, navěsta také kancionál a růženec. Rekonstrukce tohoto zaniklého kroje proběhla v roce 2011.

Ženský kroj:

Pentlení nevěsty na hlavě: bílý čepec, šatka, podvazek z květované stuhy, široká červená stuha, párta s korunkou, květovaná stuha – nad čelem, vzadu svazek pentlí se špendlíky (podobné brožím), rozmarýn .
Oblečení: konopný rubáč s tkaným červenomodrým opéčkem, rukávce se stojáčkem (ručně vyšívané stánky-přednice, príramky-ramena, stojáček-límec), přední vyšívaná mušelínová zástěra (vzor makovičky), vzadu bílý fěrtoch  vyšívaný přes vrapy, prostěradlo – úvodnica (celá ručně vyšívaná se zrcadélky a bulionem), v ruce rozmarýn, na nohách obuté dvoušvé buoty s podpatkem.

Mužský kroj:

Oblečení: Bílá košile „šňůrkovica“, vyšívaná na manžetách rukávů, obojku, zavazováná na 2 nebo 4 šňůrky, nohavice z tmavomodrého sukna – s modrým šňůrováním, lajbl – vyšívaný kabát z bílého sukna, klobouk se žinylkami a rozmarýnem, v ruce rozmarýn, obuté boty  s modrým lemováním a „ kisťama“(červenomodrá vlněná bambulka).

Svatební kroj kolem roku 1950 – 1980:

Tato varianta kroje začala vznikat po roce 1920. Přibyly spodnice, zástěra i fěrtoch se zkrátily, do rukou nevěsta často místo rozmarýnu brávala kytici,…..Od roku 1950 se kroj téměř nezměnil. I když se dnes ve svatebním kroji nikdo nevdává/nežení, používá se na různé krojové přehlídky, ukázky krojů či vystoupení se svatební tématikou.

Ženský kroj:

Na hlavě: Věnec s voskovými květy a zrcadélky (dnes z umělých květů), vzadu rozmarýn (družičky si dávaly myrtu).
Oblečení: stejné jako v popisu dnešního ženského kroje: černé punčocháče, krátký plátěný rubáč, 2 spodnice, modřené rukávce, pruclek s bílou stuhou, tráčky (na přední sukni), boty „holénky“. Nevěsta však obléká přední brokátovou zástěru – sukni (kolem lemu se připínají věnečky z rozmarýnu), vzadu je bílý fěrtoch, přes ramena prostěradlo-úvodnica (střed vyšívaný vlnou, dále po celém obvodu našité květované stuhy, bulion, porty, flitry), v ruce rozmarýn.

Mužský kroj:

Oblečení: stejné jako v popisu dnešního mužského kroje: modřená na hrudi vyšívaná košile, nohavice z tmavomodrého sukna – s modrým šňůrováním, pruclek z tmavomodrého sukna. Na pruclek si ženich místo úzkých stužek připíná pérko (z voskových nebo umělých květů, mnohdy doplněn živou zelení – rozmarýnem, myrtou). Na klobouku je na straně s „kosárky“ také připnuté pérko z květů a zeleně, v ruce rozmarýn. Na nohou obuté buoty „holénky“.